SP v Novém Městě na Moravě, aneb první "světák"
Po blátivém závodě v Bedřichově jsem se rozhodla "jít do toho" a zúčastnit se SP v Novém Městě na Moravě. Nejsem sice stále schopná jet na maximum, ale cítím se dobře, tak proč to nezkusti? :-) Vše začalo pondělním nahlášením na svaz, že jsem se tak rozhodla (na SP mě musí přihlásit ČSC, protože můj tým není zařazen mezi UCI týmy), potřebné jsou jen body v UCI žebříčku (20bodů) a ty tak tak, ale mám ;-).
Ve středu jsem si udělala výlet a rozjela se do NMNM projet si trať a zjistit jestli budu vůbec schopná vše projet. Bylo sucho a krásně, některá místa na trati byla oproti loňsku zjednodušená, vracela jsem se s dobrým pocitem, že vše sjedu, dokonce i bez pádu :-).
Ve čtvrtek mě překvapilo zjištění, že musím již být v NMNM na registraci, na poslední chvíli, ale zvládnuto, vše bylo tak hektické, že jsem na trať už nešla.
V pátek vše začalo "vřít", příprava na sprinty, sem-tam nějaký divák. Cítila jsem se dobře, ani ne moc nervózní. Můj cíl byl dojet v pořádku (loni mě odvezli s otřesem mozku). Hlavně jsem si neustále projížděla ty první klády, protože loni jsem před nimi téměř zabrzdila a jen tak pomalu přejela, letos bylo potřeba se zlepšit a k tomu byl důležitý dobrý začátek. Klády se mi podařilo docela lehce při závodě přeskočit. Druhé klády (schody) jsem taky jela rychleji než loni, ale v bikrosové části jsem hodně zpomalila (myšlenka na otřez mozku je ve mě), potom jsem se taky dostatečně nerozjela na kameny, v kterých jsem zastavila tak, že jsem málem sešlápla nohou na zem. To byla obrovská ztráta času, o to víc jsem musela jet rychleji závěr, který sestává z výjezdu po asfaltu, krátkém singlu v lesíku a rovinatým dojezdem po asfaltu. Měla jsem pocit, že jsem tam vážně nechala vše, taky mě tabule překvapila, když ukazovala 19.čas. Postoupilo nás tedy z 40 žen 32. V rozjížďce jsem měla jednu s 3.nejrychlejším časem, jednu horší než já a jednu tak na stejno... byla tedy naděje se dostat dál. Start dobrý, klády dobrý, ale jak se nás ocitlo na kládách - schodech více, nějak jsem se lekla, stiskla jsem brzdy a nechala holky jet, na klopence byly nějaký balvany, kterých jsem se zase lekla, zase zabrzdila, v bikrosové části to jsem jela pomalu, naráz jsem jela už na 4.místě (ze čtyř), do výjezdu se dostala na 3.místo a v závěru ještě bojovala a zkusila se dojet druhou, ale byla už moc daleko, síla by byla, ale jsem prostě "marná" bojovat ve skupině a neobávat se nástah trati. Nakonec se žádná s českých dam nedostala dál, ale byla jsem ráda, že jsem celkově zůstala na 19.místě, to je o proti loňsku velké zlepšení (loni asi 30.místo).
Závěr sprintů a celou sobotu doprovázely bouřky a přeháňky. Na trať jsem v sobotu jela odpoledne zkusit jaká je za mokra, docela jsem se vylekala, jak kořeny po dešťi a závodech mladých vyčnívaly, taky jsem si zkusila Rubena Choice, na které jsem spadla a do nedělního rána si tak nesla obavy z toho všeho.
Hodinu před závodem jsem se rozjížděla na válcích, nohy fajn, tepy fajn, nervozita nebyla. Na startu v poslední "lajně", ale není se čemu divit, nemám žádné body.... po startu v lese jsem bojovala o každé místo, myslím, že tak 20 závodnic jsem předjela, na kopci jsem jela s Jitkou Škarniclovou a Lenkou Bulisovou, ale jak se sjelo do lesa, holky mi prostě ujely :-(. Po zaváděcím kole jsem jela s takovou skupinkou 5-ti holek, jedna z nich mě vjela na Vertikal Dropu do cesty, já spadla a urazila si z řidítek páčky od přehazky a brzd, něco se taky stalo se zadní brzdou nebo kotoučem, protože mi zadní kolo stále dost brzdilo, samozřejmě mi ta skupinka ujela, když mi to v depu operativně spravili, předjel mě zbytek žen, paní zapisovatelka mě ujišťovala, že poslední nebudu, že už některý vzdaly, tak jsem se rozhodla bojovat a dojet to. Po 3.kole mě však stáhli, ale 51minut strávených na trati SP s neuvěřitelnou kulisou diváků bylo prostě skvělé. Doma se mě potom ptali: "Stálo ti to za to?" ..... já odpovídám: "Ano, stálo!" (dojela jsem na 78.místě).